Laserový dálkoměr je aktivní technologie dálkového snímání, která měří vzdálenost mezi senzorem a cílem prostřednictvím laserového světla vyzařovaného senzorem (lidar). Podle různých detekčních cílů lze technologii rozdělit do dvou typů: letecká detekce a pozemní detekce. Laser v rozsahu od vzduchu je určen k měření fyzikálních a chemických vlastností atmosféry emitováním laserových paprsků do vzduchu a přijímáním ozvěn odražených suspendovanými částicemi ve vzduchu. Hlavním účelem laserového měření vzdálenosti je získání povrchových informací, jako je geologie, topografie, terén a stav využití půdy. Podle klasifikace platformy pro načítání senzorů lze rozsah laseru rozdělit do čtyř kategorií: načítání satelitů (načítání satelitů), načítání letadel (načítání letadel), vozidlo (vozidlo) a určování polohy (měření s pevným bodem).
Technologie laserového dálkoměru začala v 60. letech 20. století a od 70. a 80. let je důležitou součástí elektronického rozsahu. Lidar (Light Detection And Ranging) se obvykle týká vzduchem šířené technologie laser-země. V čínštině se místo Lidaru obvykle používá Lidar. Od sedmdesátých let začala řada agentur ve Spojených státech, včetně Air China, National Aeronautics and Space Administration of the United States, the National Oceanic and Atmospheric Administration of the United States a Meteorological Administration of the United States, vyvíjet lasery pro oceánské a topografické průzkumy. Radarový senzor. V Evropě začal výzkum laserového rozsahu téměř ve stejnou dobu jako Spojené státy. Na rozdíl od Spojených států se zavázali k vývoji laserových radarových systémů zaměřených na satelitní platformu, věnují více pozornosti vývoji a výzkumu palubních platforem a jejich podpůrných systémů lidar a dosáhly značného úspěchu.
V 90. letech 20. století se s vývojem technologie vzdušných globálních pozičních systémů a přenosných počítačových systémů značně zlepšila stabilita a přesnost systémů lidar a v Evropě se postupně začaly komerčně využívat. Evropa se odvíjí.
Ve srovnání s jinými technologiemi dálkového průzkumu Země je výzkum lidaru velmi novým oborem. Výzkum zaměřený na zlepšení přesnosti a kvality údajů z lidaru a obohacení aplikační technologie údajů z lidaru je poměrně aktivní. Na rozdíl od obrazové technologie dálkového průzkumu Země může systém lidar rychle získat informace o trojrozměrných zeměpisných souřadnicích povrchu země a odpovídajících pozemních objektů (stromy, budovy, povrch země atd.). ), jeho 3D charakteristiky splňují běžné výzkumné potřeby dnešní digitální Země&# 39.
S neustálým zdokonalováním lidarových senzorů, postupným zvyšováním hustoty pozemních vzorkovacích bodů a zvyšováním počtu obnovitelných vln jediným laserem budou lidar data poskytovat hojnější informace o povrchových a pozemních prvcích. Filtrováním, interpolací, klasifikací a segmentací sady trojrozměrných povrchových bodů shromážděných lidarem lze získat různé vysoce přesné trojrozměrné digitální povrchové modely a povrchové prvky lze klasifikovat a rozpoznat, aby se dosáhlo trojrozměrných povrchových prvků, jako je jako stromy a budovy. Digitální rekonstrukce může dokonce vytvořit trojrozměrné modely lesů a měst pro vytvoření virtuální reality. Podrobnější analýza pozemních prvků založená na virtuální realitě může odhadnout parametry lesní půdy a jejích jednotlivých rostlin tak, aby bylo možné realizovat jemné lesní hospodaření; může simulovat a analyzovat městské plánování, městské prostředí a městské klima a realizovat posouzení a kontrolu znečištění zvukem, světlem a životním prostředím.
